Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
28 29 30 31 1 2 3
4 5 6 7 8 9 10
11 12 13 14 15 16 17
18 19 20 21 22 23 24
25 26 27 28 29 30 1

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Křížové cesty                      Zastavení KC

 

Křížovou cestu jsou křesťané zvyklí se modlit především v pátek a v době postní, protože si skrze ni připomínají Ježíšovo utrpení a smrt za nás a pro nás.

Většinou se křížovou cestu modlíme společně. Křížovou cestu je možné pojmout i jako osobní modlitbu, v níž chceme na své vlastní životní cestě nově potkat Krista. Proto je možné se ji modlit kdykoliv, nejen v době postní, a není dokonce ani nutné se ji pomodlit naráz celou. Někdy nám postačí jen několik zastavení, nebo dokonce jen jedno.

Důležité je naučit se spojovat svoji životní cestu s jeho cestou, otevřít se pro to, co nám chce říci, zahlédnout ho přítomného v tom, co prožívám, a sjednotit se s ním ve svých postojích, smýšlení a jednání.

Proč se modlit křížovou cestu?

…vědomě propojit to těžké v našem životě s Kristem a s mocí jeho lásky, uvědomit si a prožít, že na životní těžkosti nejsme sami. Je tu Pán, který se nás chce ujmout a provést nás každým údolím smrti (srov. Žl 23,4), dát nám i v temnotách toho, co prožíváme, zakusit svoji přítomnost. (Celý text ZDE)

Jak se modlit křížovou cestu?

…Důležité je naučit se spojovat svoji životní cestu s jeho cestou, otevřít se pro to, co nám chce říci, zahlédnout ho přítomného v tom, co prožívám, a sjednotit se s ním ve svých postojích, smýšlení a jednání.  (Celý text ZDE)

  • Křížová cesta podle Řeholní knihy III. Řádu sv. Františka ZDE
  • Eucharistická křížová cesta ZDE
  • Neobvyklá křížová cesta akademického sochaře Karla Stádníka ZDE
  • Křížová cesta: P.S. Díky Bože (časopis IN!) ZDE

 

Čas

Úvod:
Nemáme čas. Pane, stěžujeme si, že nemáme čas, nikdy nemáme dost času, honíme se, pospícháme, stále doháníme čas, přepracovaní, uštvaní...  Moc nám chybí čas.
A Ty, Pane? Je nám jasné, že všechen tvůj čas, všechen čas
tvého života byl jen pro nás!
Ukaž nám, Pane, teď, až půjdeme s Tebou cestou kříže, jak je to doopravdy s časem.


1. Ježíš je odsouzen
Pane, také moc pospíchali ti všechni, kdo Tě odsuzovali na smrt. Pospíchali, nedali si
čas, aby zkoumali, zda jsi vinen nebo nevinen. Jak často dovedeme i my rychle
vynášet svůj úsudek o druhém, odsoudit druhého, pomluvit, zranit...
Pomoz nám, Pane, abychom dokázali zadržet každé tvrdé,
nespravedlivé slovo, tíživé slovo, které by chtělo odsoudit někoho druhého.
Smiluj se nad námi, Pane, a odpusť nám!

2. Ježíš přijímá kříž
Pane, tys často říkal za svého života: "Ještě nepřišla má hodina...Ještě není
čas...Počkejte..."   Ale teď už tvá hodina přišla. Už neodkládáš. Bereš na sebe kříž.
Teď už je to Otcova vůle. A to je pro Tebe rozhodující.
Pane, nauč nás čekat, ať nejednáme ukvapeně, ale vždycky se snažíme jednat podle
tvé vůle, ať se snažíme poznat, co v přítomném okamžiku od nás žádáš.
Ať, Pane, nikdy nespěcháme uskutečňovat jen své vlastní plány,
ale ať denně chceme slyšet Boží vůli!

3. Ježíš padá poprvé pod křížem
Čas tvé poslední cesty, jak to chtěl tvůj Otec. Neseš kříž- i padáš pod ním. Vykupuješ
čas- jak nás k tomu nabádá sv.Pavel: "Ať žijete pečlivě, ne jako nemoudří, ale jako
moudří a vykupujte čas-... snažte se poznat, co je Boží vůle."
(Ef 5,15)
Ať se snažíme nebýt uspěchaní, ale spolu s Kristem se snažme vykupovat čas, využívat
času k plnění toho, co od nás požaduje Bůh! Ať poslechneme tuto výzvu sv.Pavla. Smiluj se nad námi, Pane, a pomoz nám!


4. Ježíš se setkává s Marií
Maria Matka taky nepočítala svůj čas. Dala všechen čas svého života pro uskutečnění
Božích plánů. Vykupovala čas spolu se svým Synem.
Maria, nauč všechny ženy, ať nepočítají úzkostlivě čas, co všechno ještě mají ten den
udělat a co mají neuděláno, ale ať dovedou v klidu plnit před Boží tváří jednu práci po
druhé!
Panno Maria, oroduj neustále za nás, ať do dokážeme podobně jako Ty!

5. Šimon pomáhá Ježíši nést kříž
Šimon se nechtěl nechat zdržovat, pospíchal. Měl jiné plány- právě tak jako on
i my stále pospícháme, máme své plány, nechceme se ničím zdržovat. Ale snad Šimon
při setkání s Tebou poznal konečně smysl svého života.
Pane, zastav nás na naší cestě, ať nesejdeme na zcestí, ale za všech okolností
dovedeme vidět tvou tvář. Smiluj se nad námi, Pane, a pomoz nám
najít pravý smysl svého života v lásce k Tobě a k lidem.


6. Veronika podává Ježíši roušku
Jak často my ve svém spěchu a shonu přehlédneme toho, kdo vedle nás trpí, kdo
nemůže řešit sám své problémy, kdo čeká na pomocnou ruku, ale my spěcháme, nemáme čas... 
Ať jsme pohotoví a vynalézaví, ať máme vždycky dost času pomáhat druhým, jak jen to
je v našich silách.
Pane, otřes námi důkladně, když lhostejně přehlížíme potřeby druhého, ať dovedeme
pomoci, jako pomohla Veronika Tobě.


7. Ježíš padá podruhé pod křížem
Jak rychle se i my zbavujeme sebemenšího utrpení, jakékoliv tělesné nevolnosti, bereme si hned prášky proti bolesti hlavy a podobně.
A Ty? Plně prožíváš své utrpení i pády na
cestě. Máš právě čas pít kalich, který Ti
připravil Otec.
Pane, ať se od Tebe naučíme snášet své duševní i tělesné bolesti. Děkujeme Ti za to,
smiluj se nad naší slabostí, Pane!


8. Ježíš napomíná plačící ženy
Dnes bys také měl, Pane, pro naše matky vyčítavé slovo, když tolikrát za den opakují
svým dětem: "Dej mi pokoj...Nemám čas...Nech mě, neotravuj...až potom, teď na tebe nemám čas... Jaké jsou důsledky?
Smiluj se, Pane, nad všemi, kdo si nechtějí najít čas na to, aby se věnovali
svým dětem. A pomoz jim!
Ať všechny naše matky mají čas na své děti, čas na společné chvilky doma nebo v
přírodě, čas na dobré slovo, na písničku, na modlitbu.


9. Ježíš padá potřetí pod křížem
Pane, Ty jdeš a trpíš. Padáš už potřetí na své cestě a nedovedeme si ani představit,
kolik toho utrpení bylo! Nepospícháš, až do dna piješ kalich svého utrpení. A my a s námi celé naše okolí trpí přemírou činnosti...
Vydáváme všechny síly, štveme se, pospícháme, jsme stále popudliví, nevlídní, přepracovaní...
Pane, pomoz nám poznat, co z našich činností je zbytečné, co děláme jen z pýchy
nebo z ohledu na druhé, abychom se od nich nelišili.

Ať nepodléháme přemíře činnosti, která je pro nás někdy lákavá. Ať dokážeme stále znovu bojovat se svou přepracovaností a nervozitou.

10. Ježíše svlékají z šatů
Dovedeme si ale často najít čas na výsměch, ponižování, tak jako jej měli ti,
kdo Tě svlékali na Kalvárii a pásli se na tvé bezmocnosti.
My kolikrát také ublížíme ve spěchu, často bez rozmyslu, v rozčilení, v přepracování.
Pane, smiluj se nad námi a odpusť nám. Ať nikdy nemáme čas na zbytečné kritizování a posměch.

11. Ježíš je přibíjen na kříž
Často slyšíme, jak si lidé přejí tichou smrt, aby to dlouho netrvalo, aby to moc
nebolelo, aby to už měli za sebou. Pane, Ty přijímáš dobrovolně smrt tak, jak ji pro Tebe připravil tvůj Otec. Dovedeš trpět tak dlouho, abys ještě dokázal říci poslední
slova lásky těm, kdo jsou blízko pod křížem, abys dokázal ještě odpustit těm, kdo Ti
způsobili tolik bolesti.
Prosíme Tě, Pane, aby naše smrt trvala tak dlouho, abychom při ní mohli ještě zahladit
to, co v nás zůstalo nedokonalého a ať umíráme s Tebou.

12. Ježíš umírá na kříži
Čas tvého života je naplněn, Pane. Dokonáno jest.
Těmi slovy sám uzavíráš čas, dobu svého života na zemi mezi námi.
Děkujeme Ti, Pane, žes dokázal přijmout poslání svého Otce a žít celý čas svého
života pro nás a prožít i poslední bolestné minuty svého života pro lidi.
Čemu my věnujeme svůj čas? Komu? Přemýšlejme o tom!
Ať máme, Pane, vždycky čas v klidu a tichu přemýšlet o tvé smrti a děkovat Ti s hlubokou vděčností.

13. Ježíš je položen do klína své Matky
Tvé tělo, tvé mrtvé tělo bylo sňato z kříže. Zdá se, že je všechno ztraceno,
všechno bylo zbytečné. Proč jsi žil čas svého života?
Pane, pomoz nám, abychom nepropadli beznaději a zoufalství, když se nám zdá, že
čas, který jsme věnovali službě Tobě a druhým byl zbytečný, když nevidíme výsledky.
Ať je pro nás zdrojem síly a útěchy, žes nežil svůj čas nadarmo, ale že i my přes svůj
zdánlivý neúspěch můžeme doufat, že jednou zhodnotíš každou vteřinu našeho i zdánlivě neúspěšného života.

14. Ježíš je pohřben
Jsi, Pane, v hrobě. Ale vstaneš - vlastně vstal jsi z mrtvých. Přišel také čas tvé
oslavy. To je nám teď už jasné. Ale není nám jasné, kdy přijde čas našeho hodnocení před Boží tváří.
Nevíme, kdy přijde čas posledního hodnocení a kritiky světa na konci světa.
Ať na to myslíme, Pane, protože jen tak můžeme poznat pravé pořadí, pravou stupnici
hodnot toho, co musíme a nemusíme stačit udělat. Ať dovedeme dávat svůj čas pravému pokání, ať dovedeme žít stále lépe.
Přijď,Pane, přijď Pane Ježíši!
-----------
Závěr:
A Pán dovede čekat, je shovívavý, nechce, aby někdo přišel do záhuby.Proto vám musí ležet na srdci, abyste žili svatě a zbožně...
Bratři, je čas, abyste povstali ze sna, stále se blíží naše spása- je blíž den našeho
setkání s Pánem! Přijde den...čas našeho žití se naplní.
                                       Jak potom bude hodnotit náš čas Pán?
                                                                                                                                                                              
Kalvárie

Čtrnáct velehradských zastavení

pro soukromou i společnou modlitbu křížové cesty (viz poznámka na konci textu)

Pane Ježíši Kriste. Ty jsi prošel křížovou cestou, která se završila tvým ukřižováním. Chceme si nyní připomenout tyto okamžiky, které nám přinesly spásu. Tvoje putování provázela četná setkání s lidmi, z jejichž postojů se dodnes můžeme poučit.

Srdcem poutního místa Velehrad je bazilika, která má půdorys ve tvaru kříže. Také zde se odehrály nejen okamžiky plné Boží milosti, ale také chvíle bohapusté. Na Velehradě se setkávali mučedníci, ať už krvaví, nebo nekrvaví. Připodobnili se svým životem k Tobě. Jen někteří patří do společenství svatých; inspiraci pro náš duchovní život si však můžeme vzít ode všech zmíněných.

l. Ježíš odsouzen
V dubnu roku 1950 vtrhli do velehradského kláštera příslušníci Státní tajné bezpečnosti a odvezli velehradské jezuity do internačního tábora v Bohosudově. Většina řeholníků byla odsouzena na mnoho let vězení. Rozsudek zněl často: "velezrada." Oni však byli naopak věrní Kristu.
Pane, dej, ať také já dokážu rozlišit, jakým způsobem se mám zlu postavit.

2. Ježíš na sebe bere kříž
Blahoslavený Metoděj Dominik Trčka pocházel z Frýdlantu nad Ostravicí. Rozhodl stát se redemptoristou a protože byl po první světové válce na východě Československa velký nedostatek kněží, kteří by se věnovali řeckokatolíkům, přijal také východní obřad. Sdílel s řeckokatolickými věřícími jejich osud a jejich starosti. Ze svého působiště ve Stropkově u Michalovec na Slovensku přicházel velmi často na Velehrad se skupinami poutníků. Po druhé světové válce byla řeckokatolická církev pronásledována a Trčka byl uvězněn. Za zpívání koledy o Vánocích byl zavřen na samotku, zde vážně onemocněl a 24. března 1959 zemřel. V roce 2001 jej papež Jan Pavel II. prohlásil za blahoslaveného. 
Pane, dej mi sílu brát svůj kříž jako pokání za sebe, ale i za druhé.

3. Ježíš padá pod křížem
Na Velehradě žije mnoho lidí zdravotně a mentálně postižených. Mnozí z nich se zapojují do života farnosti a navštěvují bohoslužby. Nesou si svůj každodenní kříž, ale nezasluhují si pouze náš soucit. Můžeme si vzít příklad z jejich radosti, vděčnosti a důvěry.
Pane, pomoz mi pochopit, že kříž je nutnou záležitostí v životě křesťana i celé církve na cestě k věčnosti.

4. Ježíš se setkává se svou Matkou
Sestra Marie Růžena Nesvadbová založila v roce 1928 Kongregaci sester svatého Cyrila a Metoděje, která má svými modlitbami a prací přispívat ke sjednocení rozdělené církve. Sestry se staraly o mentálně postižené děti, pracovaly ve školství a vedly poutní a exerciční dům Stojanov. Nástup totalitních režimů však jejich úsilí omezil nebo zcela znemožnil. Za války se sestry staraly o Hitlerovu mládež ubytovanou na Stojanově. Komunisté se pokusili kongregaci zničit zcela a některé ze sester věznili. Sestra představená Marie byla svým spolusestrám velkou oporou. Krátce mohla působit také na Velehradě. V roce 1961 se však musela vystěhovat do Bílé Vody, kde zemřela.
Pane, dej, ať nečekám na ideální podmínky, ale snažím se společnosti pomáhat v situaci, která právě nastala! 

5. Šimon pomáhá Ježíši nést kříž
Ačkoliv se chtěl jezuita Rudolf Vašíček stát misionářem v Číně, vyhověl přání biskupa, zůstal v republice a v roce 1947 se stal velehradským farářem. V roce 1948 byl odsouzen na 3 roky do vězení za čtení pastýřského listu, ve kterém se hovořilo o útlaku církve. Před zatčením Stb se mu podařilo uniknout. Následně se obyvatelé nedalekých Tupes vzbouřili a vytvořili k jeho ochraně domobranu. Páter Vašíček je však nechtěl vystavovat represím, a tak z obce tajně uprchl. Po poradě se svým provinciálem se dobrovolně vydal úřadům. Byl uvězněn a na svobodu se dostal až po dvanácti letech
Pane, dej mi, prosím, osobní odvahu zastat se člověka, který je v úzkých!

6. Veroničin skutek lásky
Na Velehradě působí již několik desetiletí Kongregace sester svatého Cyrila a Metoděje. Sestry se trpělivě starají o děti ubytované na Stojanově , pomáhají ve farnosti, pracují v klášteře, nebo snášejí úděl stáří, neboť samy již nemají sílu, aby pomáhaly druhým jinak, než modlitbou.Nesmazatelnou stopu zde zanechaly také sestry z Kongregace Božského vykupitele, které pět desetiletí pečovaly o klienty ústavu Vincentinum
Pane, dej, ať mi nikdy nechybí soucit a statečnost! 

7. Druhý pád
Prešovský řeckokatolický biskup a mučedník, blahoslavený Pavel Petr Gojdič, si zamiloval Velehrad. Často sem přijížděl a účastnil se zde poutí i setkání teologů na unionistických sjezdech. V roce 1950 byl zatčen komunisty a řeckokatolická církev byla administrativně zrušena. Byl odsouzen ve vykonstruovaném procesu k doživotnímu vězení za údajnou velezradu a špionáž. Zemřel na následky mučení a krutého věznění v den svých 72. narozenin 17. července 1960 ve vězení v Leopoldově. V roce 2001 prohlásil papež Jan Pavel II. mučedníka Pavla Petra Gojdiče za blahoslaveného.
Pane, chraň nás před zlem, které má dnes novou přitažlivou podobu!

8. Ježíš potkává jeruzalémské ženy
Od 70. let dvacátého století byl nucen náš národ žít v tuhém normalizačním režimu. Nakolik se podobalo jednání lidí v tomto období chování plačících jeruzalémských žen? K nenásilnému, nicméně výmluvnému protestu proti tomuto stavu se rozhodli lidé 7. července 1985, když na Velehrad zavítal kardinál Augustin Cassaroli.Pouť se stala nejvýznamnější akcí křesťanského vzdoru v normalizačním Československu.
Pane, dej, ať dokážeme nad sebou plakat uzdravujícím pláčem a ať také sami sobě dokážeme odpustit!

9. Ježíš padá potřetí
Svatý Metoděj chtěl strávit svůj život v klášterním tichu jako mnich. Byl však společně se svým bratrem Konstantinem poslán na Moravu. Po několika letech působení mezi Slovany odešli společně do Říma obhájit před papežem své misijní působení. Metoděj se vracel ozdoben biskupským palliem, ale bez svého bratra, který v Římě zemřel. Cestou zpět na Moravu byl zajat pasovskými biskupy, kteří se na něj zlobili, že sklízí duchovní plody na území, kde latinští kněží již po tři generace působili. Když se vrátil na Moravu, našel ji uprostřed politických zmatků. Po smrti svatého Metoděje v roce 885 byli jeho žáci vyhnáni z Moravy.
Pane, prosím tě za naše nepřátele, dej jim svou milost a nám dobrou vůli odpouštět.

10. Ježíše svlékají ze šatů
Již od roku 1054 je církev bolestně rozdělena, ačkoliv měla zůstat celá, stejně jako Kristova nesešívaná suknice. O jednotu křesťanů se mimořádně zasloužily dvě osobnosti, které našly místo posledního odpočinku zde v bazilice. Je to moravský arcibiskup Antonín Cyril Stojan, který zemřel v pověsti svatosti. Jeho působení ocenil papež Jan Pavel II. při své návštěvě na Velehradě v roce 1990: "V naší době, době rozdělené Evropy, v době rozdělení církve, svědectví apoštolů Cyrila a Metoděje znamená výzvu k jednotě....Zde na Velehradě, přijal tuto výzvu Antonín Cyril Stojan, podněcovatel známých unionistických sjezdů, prvních kroků k modernímu ekumenismu." Druhým mužem zasluhujícím si naši úctu je Tomáš kardinál Špidlík. Stejně jako se svatí Cyril a Metoděj zasadili o spojení a vzájemné poznání tradic Východu a Západu, byla právě tato vize celoživotním posláním Tomáše kardinála Špidlíka. Nesl v sobě dimenzi Kristovu, dimenzi evropské i světové církve.
Pane, dej, ať dokážu přispět k jednotě křesťanů vytvářením atmosféry lásky mezi lidmi, se kterými žiju. 

11. Ježíš je ukřižován
Trámy jsou přibíjeny k sobě hřeby, až vznikne celý dřevěný krov. V roce 1971 se pustil jezuita Rudolf Vašíček společně s farníky a dalšími dobrovolníky z okolí do opravy střechy velehradské baziliky. V bezvýchodném období normalizace se jejich úsilí stalo pro křesťany symbolem budoucnosti církve. Než však byly všechny práce dokončeny, byl otec Vašíček z Velehradu odvolán do Švábenic na Hané. Na jeho úsilí navázal kněz Stanislav Hrašák.
Pane, přijmi i moje bolesti jako můj dar, jako mou oběť.

12. Ježíš na kříži umírá
Nad ránem, 12. ledna roku 1421 vtrhli do velehradského kláštera husitští vojáci a začali jej drancovat. Většina řeholníků se zachránila útěkem. Opata Jana však společně s dalšími čtyřmi bratry upálili na stupních oltáře. V barokním období byli tito řeholníci uctíváni svými spolubratry jako světci. Svědčí o tom dosud freska na klenbě baziliky. Ideály husitů se v mnohém nelišily od původního ideálu cisterciáků. Problém však spočíval v tom, že husité se rozhodli své názory prosazovat ohněm a mečem a cisterciáci se svým ideálům vzdálili.
Pane dej, ať jsme věrní tvému učení a ať dokážeme tolerovat názory, které se s našimi postoji neslučují. Vždyť tebe neukřižovali ateisté, ale právě lidé věřící.

13. Ježíš sňat z kříže
Konstantin Cyril byl svým nadáním předurčen k oslnivé politické a učenecké kariéře. Vyhověl však přání císaře Michala a odešel se svým bratrem Metodějem na Moravu hlásat evangelium Slovanům. Ačkoliv podléhali východnímu patriarchovi, neváhali přijít do Říma vysvětlit své úmysly římskému papeži, a tak navždy vytvořili symbolický most mezi Východem a Západem. Svatého Konstantina však tato cesta stála život. V Římě vážně onemocněl, vstoupil do kláštera na Aventinu, kde přijal řádové jméno Cyril a krátce na to zemřel v náručí svého bratra.
Pane, dej, ať pochopím, že pravá seberealizace není v rozporu se smyslem pro oběť!

14. Ježíš je uložen do hrobu
Monsignor Jan Šrámek měl odvahu hájit křesťanské zájmy jako politik a stál u zrodu Československé strany lidové. V roce 1921 se stal členem československé vlády. Nechtěl se smířit s mnichovským diktátem a ve vysokém věku dobrodružně uprchl do Londýna, kde stál v čele československých exilových vlád. Po válce se stal místopředsedou vlády a jako poslední podal demisi v roce 1948. Jeho obavy z nástupu komunismu se naplnily, neboť byl ještě téhož roku uvězněn. Konec života strávil v internaci v Roželově. Zemřel v roce 1956 v pražské nemocnici pod cizím jménem. Komunisté ignorovali jeho poslední přání, aby byl pohřben na Velehradě. Stalo se tak až v roce 1991, kdy jeho ostatky byly exhumovány a uloženy na velehradském hřbitově.
Pane, ať se dovedu zříci všeho, co by mi bránilo na cestě do tvého věčného království!

Závěr
Smrtí Kristovou vše nekončí. V tomto smyslu říká svatý Pavel: "Nevstal-li Kristus, vaše víra nemá cenu, protože pak jste ještě ve svých hříších, a jsou ztraceni i ti křesťané, kteří už zesnuli. Máme-li naději v Krista jen v tomto životě, pak jsme nejubožejší ze všech lidí. Ale Kristus z mrtvých vstal, a to jako první z těch, kteří zesnuli." (1Kor 15,17-22)

V roce 1990 nastává duchovní vzkříšení Velehradu. Naději zmrtvýchvstalého Krista zde zvěstuje papež Jan Pavel II. Stále pracujeme na obnově naší církve, stále je co křísit k životu. Děkujeme za příklad mnoha křesťanů, jejichž život je spojen s Velehradem. Pane, dej, ať se Ti podobáme nejen ve smrti, ale také ve vzkříšení. Amen.

Poznámka k užívání křížové cesty:
Pravým smyslem modlitby křížové cesty je rozjímání utrpení Ježíše Krista. Text zde uvedené křížové cesty lze chápat jako určité obohacení pro ty, kdo se často křížovou cestu modlí a snad se jim nedaří na pašijový příběh se soustředit. Příběhy velehradských "krvavých i nekrvavých mučedníků" ukazují na Krista a vždy se nějakým způsobem vztahují k jednotlivým zastavením křížové cesty. Inspirativní může být v tomto ohledu myšlenka od sv. Pavla: "Proto se raduji, že nyní trpím za vás a to, co zbývá do míry utrpení Kristových, doplňuji svým utrpením za jeho tělo, to jest církev." Koloským 1,24