Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Kalendář

Po Út St Čt So Ne
30 1 2 3 4 5 6
7 8 9 10 11 12 13
14 15 16 17 18 19 20
21 22 23 24 25 26 27
28 29 30 31 1 2 3

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

VELIKONOCEVELIKONOCE

http://velikonoce.vira.cz/

 

 

LITURGIE ZELENÉHO ČTVRTKU:

Židovský národ slavil každoročně Velikonoce na základě ustanovení, které dal Hospodin Mojžíšovi. Aby nezapomněl na největší událost svých dějin – na den, kdy jej Hospodin mocnou rukou a napřaženým ramenem vyvedl z Egyptského otroctví. Tuto první velikou noc (Velikonoce) s prvním slavením paschy – velikonoční večeře - popisuje

1. čtení: Ex 12, 1-8. 11-14 (obr. č. 1)
Následuje Žalm 116
2. čtení: 1 Kor 11, 23-26

Evangelium (obr. č. 2) svatého Jana: Jan 13, 1-15  neobsahuje přímo vyprávění o ustanovení eucharistie, ale zato je tam popsáno mytí nohou učedníkům. Pod podobou symbolického úkonu se vyjadřuje totéž, co pod podobou chleba a vína: Ježíšova vydanost učedníkům až do krajnosti. Mytí nohou a večeře Páně předjímají a znázorňují to, co se stalo na kříži: sloužící lásku, která se vydává až na smrt.

Mytí nohou. Po homilii jsou dopředu pozváni vybraní muži z farnosti – jako zástupci celého společenství. Posadí se na připravená sedadla. Kněz přistoupí ke každému z nich, lije jim na nohy vodu a utírá jim je. Tím vyjadřuje totéž, co Ježíš při poslední večeři – že jeho služba Božímu lidu je motivována Ježíšovou láskou a pokorou, připraveností sloužit až do krajnosti.

Následuje bohoslužba oběti, která má pro tento den vlastí texty – upomínající nás na Ježíšovu poslední večeři s apoštoly.

Přenesení eucharistie (obr. č. 3) – po modlitbě po přijímání kněz přenese eucharistii na připravené místo v kostele a potom se obnaží všechny oltáře (obr. č. 4) a odnesou se nebo zahalí všechny kříže v kostele. To vše na znamení Ježíšovy opuštěnosti.

Modlitba v Getsemanech (obr. č. 5) – večer se mohou věřící sejít na místě v kostele k tomu upraveném ke společné modlitbě, při níž rozjímají o Ježíšově zápase, úzkosti a opuštěnosti v Getsemanské zahradě a bdí s ním na základě jeho prosby adresované apoštolům: Bděte a modlete se.


 

LITURGIE VELKÉHO PÁTKU:

Tento den je jediný den v roce, kdy se nikde na světě neslaví mše svatá, pouze bohoslužba slova, která má tyto části: bohoslužba slova, uctívání kříže a svaté přijímání.

Obřad je velmi strohý. Začíná tím, že kněz s ministranty přijde v tichu do presbytáře a padne na tvář v prostraci, která je výrazem veliké pokory a úcty Pánu za Jeho utrpení na kříži.

 

Bohoslužba slova: 1. čtení: Iz 52, 13 - 53, 12 ,
                                Žalm 31 s antifonou:
Otče, do tvých rukou odevzdávám svého ducha,
                                2. čtení: Žid 4, 14-16; 5, 7-9
                                Evangelium - pašie: Jan 18, 1-19, 42

 

Velké přímluvy

 

Obřad uctívání kříže (obr. č. 6) – jsou dva způsoby – s křížem zahaleným, který je knězem postupně odhalován a nebo s křížem nezahaleným, který je přinášen kostelem dopředu s trojím pokleknutím. Vždy na výzvu kněze: „Hle, kříž, na kterém umřel Spasitel světa“. lid odpovídá: „Klaníme se Ti, Pane Ježíši Kriste“.

Poté lid postupně přistupuje ke kříži a uctí jej pokleknutím, políbením apod.

Svaté přijímání

BÍLÁ SOBOTA:

Na Bílou sobotu bdí věřící na modlitbách u Kristova hrobu – v kostelech bývá na jednom místě znázorněn Ježíšův hrob - a rozjímají o jeho umučení a smrti. Obětní stůl i oltář je obnažen a neslaví se mše svatá. Je to příležitost prožít v modlitbě něco z toho, co asi prožívali apoštolové, když Ježíš zemřel a oni nevěděli, že třetí den vstane z mrtvých.

Následuje vigilie slavnosti Zmrtvýchvstání Páně ve večerních (viz příloha č. 2).

 

Neděle – Slavnosti Zmrtvýchvstání Páně

(Boží hod Velikonoční):

Je to jedna z nejvýznamnějších slavností v roce. Slavnost plná radosti ze zmrtvýchvstání našeho Pána, z Jeho vítězství nad smrtí, kterým získal každému z nás věčný život.

Na tuto slavnost je zvykem přinést si do kostela upečený pokrm (většinou beránka) k posvěcení.

Při Gloria se opět po třech dnech rozezní varhany a zvony a jako antifona k Žalmu zazní radostné Aleluja, které se nezpívalo po celou dobu postní.

Bohoslužba slova:
  1. čtení: Sk 10, 34a. 37-43
Žalm 118
  1. čtení: Kol 3, 1-4 nebo 1 Kor 5, 6b-8
Před evangeliem zazní krásná sekvence, která se zpívá po celý velikonoční oktáv
Evangelium: Jan 20, 1-9 (obr. č. 7)

Pastýřský list Velikonoce 2018

Drazí bratři a sestry, Kristus zvítězil!

Zvítězil nejen nad smrtí, když třetího dne po svém ukřižování vstal z mrtvých, ukázal se svým učedníkům a mnoha dalším. On zvítězil nad smrtí proto, že před tím přemohl ďábla a zvítězil nad hříchem. Jeho vítězné tažení pokračuje ve všech, kteří křtem vstoupili do jeho smrti, byli zbaveni hříchu, který je příčinou smrti, dostali účast na jeho božském životě. On, vítěz nad hříchem i nad smrtí, už od křtu přebývá v nás. My jsme sice slabí a podléháme různým pokušením, protože žijeme ve svém těle uprostřed světa, ale v nás žije Vítěz. Jestliže jsme se v postní době cvičili v důvěrném vztahu k Bohu a často jsme k němu volali, aby nás v naší slabosti posilnil, aby v nás a skrze naše srdce, které jsme mu odevzdali, miloval ty, které sami milovat nedokážeme, aby s námi nesl kříže, které jsou pro nás těžké, pak v době velikonoční jsme pozváni, abychom měli podíl na Kristově vítězném tažení světem. Začít musíme opět u sebe. Především nově uvěřme, že Kristus, ten slavný vítěz nad smrtí a přemožitel pekelných mocností, je v nás. Dejme mu v sobě prostor, dejme mu to místo, které mu patří, aby byl středem naší pozornosti, ne zapomenutý někde v koutě, na něhož si vzpomeneme jen, když je nám zle. Vychutnávejme si tu čest, které se nám dostalo jeho přítomností. Nebojme se z toho radovat a nestyďme se o tom mluvit. Nejsme ještě v nebi a každý si vlečeme své kříže a slabosti, zlozvyky. Přepadají nás různá pokušení, jak už to k životu patří. Jako velikonoční lidé však na zkoušky a pokušení nemusíme být sami. Vítěz je nejen s námi, na naší straně, ale přímo v nás. Počítejme s ním. Nechejme ho zvítězit i v nás nade vším, co spoutává a omezuje. Už opravdu nemusíme být nesvobodnými otroky svých zlozvyků či starých chyb a špatných vztahů, už nemusíme tak často prohrávat v mravním boji a bát se překážek, které sami neumí- me překonat. Stačí v každé těžké chvíli, kterou neumíme zvládnout dobře sami, říkat: Ježíši, který jsi absolutním vítězem nad zlem, přemoz toto zlo ve mně. Apoštolové dostali úkol vydávat svědectví o Zmrtvýchstalém. Dnes je to úkol pro každého z nás. Jestli Kristus vítězí nad zlem v nás, stáváme se svědky jeho vítězství i pro naše okolí. Jeho vítězná přítomnost mění i naši tvář, která získává Kristovu podobu, a lidem z našeho okolí umožňuje setkání se Zmrtvýchvstalým v nás. Ani z apoštolů se nestali andělé, ale zkušenost osobní proměny učinila jejich svědectví věrohodným. Petr, který Krista zapřel, nejen zakusil odpuštění, ale přijal dokonce pověření vést společenství církve. Opakovaná zkušenost odpuštění, Kristovy lásky a jeho vítězství nad naší ubohostí je i dnes pozváním do společenství církve. Když emauzští učedníci potkali na cestě Krista a poznali ho při lámání chleba, spěchali do společenství. Každá pravá zkušenost se Zmrtvýchvstalým přivádí do církve a zve k aktivnímu zapojení do farnosti. Tam nás, stejně jako emauzské učedníky, čeká nové setkání s vítězným Kristem. Ten, který řekl, že bude uprostřed těch, kteří jsou v jeho jménu, se po vzkříšení opakovaně zjevuje ve společenství apoštolů. Velikonoční církev je pak společenstvím nejen v rovině lidské, přátelské, ale i božské, protože je tajemným tělem Kristovým a znamením jeho přítomnosti pro svět. strana 1 ACO 2018/03 Příloha č. 1 Setkání se Zmrtvýchvstalým ve společenství přitahovalo věřící v Krista každou neděli. I Vás si dovoluji pozvat do shromáždění církve nejen kvůli tomu, že jde o naši nedělní povinnost, ale především kvůli příležitosti setkat se s Kristem a vytvářet spolu s ostatními svaté společenství církve, tajemného Kristova těla, které je pro okolní svět viditelným znamením Kristovy přítomnosti a živým svědectvím jeho vítězství, které přináší naději světu. Pokud se bez vážného důvodu nepodílíme na vytváření živého společenství církve, oslabujeme její přítomnost ve světě. Přitom musíme uznat, že svět má na naše svědectví právo. Rád bych Vás proto pozval ke mši svaté i v jiné dny, než neděle, abyste pro sebe čerpali posilu a povzbuzení a zároveň vydávali světu svědectví. Na naší aktivitě bude záležet, jestli současný svět uvidí živou církev a bude mít možnost setkat se v našem společenství s vítězným Kristem. I to je misie, i to je velikonoční svědectví o Zmrtvýchvstalém, které jsme posláni vydávat. Blahopřeji Vám ke vznešenému úkolu vydávat svědectví o přítomnosti vítězného Krista a pověření přinášet dnešnímu světu skutečnou naději. Děkuji všem, kteří se umě- jí radovat z přítomnosti Zmrtvýchvstalého ve svém srdci a nechávají ho v sobě vítězit nad zlem. Všem přeji mnoho radostných zkušeností z vítězství Krista v nás. Těším se na Vaši spolupráci při vydávání svědectví o Zmrtvýchvstalém našemu okolí. Velikonoční radost ať naplní každého z Vás a radost z Hospodina ať je Vaší silou!

K tomu ze srdce žehná

arcibiskup Jan